Proměnit vizualizace a myšlenky architektů, plány projektantů a dopravních inženýrů v provozuschopné a fungující dílo, to je úkolem stavitelů. Pracovníků zastoupených v různých profesích od razičů, přes armovače, betonáře, obsluhy nejrůznějších strojů po mistry, přípraváře, geodety až po stavbyvedoucí. Všichni ti se podílejí na více než padesát let trvajícím procesu vytváření dopravních tras metra v metropoli srdce Evropy.
Stavitelé pražského metra
Od vizí a plánů ke zprovoznění. Metro se v průběhu druhé poloviny 20. století stalo důležitou součástí plánů rozvoje města. V dobách centrálně plánovaného hospodářství byly termíny zprovoznění jednotlivých tras politickým závazkem. Uvedení nového úseku do provozu bylo a pokaždé bude zásadním milníkem pro hlavní město spojeným se slavnostním rázem a s velkou mediální pozorností.
Razičská parta na stavbě prvního úseku trasy C – Florenc (tehdy Sokolovská) – Kačerov.
Party razičů traťových tunelů metra na úseku II. C (Kačerov – Háje). Období 70. let 20. století.
Pracovníci a přihlížející při prorážce nemechanizovaného štítu do stanice Dejvické.
Dosud nejnovějším provozovaným úsekem je pátý stavební úsek trasy A Dejvická–Motol. Projektový tým realizující tuto část je zachycen při prorážce tunelovacích strojů do stanice Dejvická.
Vydejme se na prohlídku podzemních pracovišť
v průběhu času.
Počátky ražeb tunelů pražského metra v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století se vyznačovaly ručním sbíjením horniny.
Náročná ruční práce byla nahrazována různými typy razicích strojů.
V průběhu let osmdesátých vyvinula firma Metrostav vlastní tunelovací štít s frézou s typovým označením RŠF-1.
Seřizování injektážního stroje.
I přesto, že je v současnosti většina podzemních prací mechanizována, zůstává lidská práce v určitých oblastech nezastupitelná. Zde mechanici servisují vrtací vůz.