Béčko jen tak tak

Úsek linky II. B Florenc – Českomoravská se otevřel až po sametové revoluci, 22. listopadu 1990. Rok po poté začala stavba směrem na Hloubětín; na druhém konci linky se pokračovalo směrem na Zličín. Tam se nachází třetí depo metra, které mělo původně stát v Jinonicích. Stavba narazila na problémy s financemi, ale zakonzervovat ji by bylo náročnější než dokončit. Oproti plánu z roku 1987 se tak zpozdila jen o rok. Otevírala se 11. listopadu 1994.

Nejmladší depo pražského metra Zličín bylo v první etapě zprovozněno v roce 1994 a od této doby obsluhuje v základním stavu každé depo vždy jen jednu trať metra. V pozdějších letech byly dostavěny další remízovací haly a depo pro speciální vozidla. Stejně jako ostatní depa disponuje i Zličín zkušební tratí, z níž původně pokračovala vlečka do žst. Praha-Zličín a dále zde bylo kolejové napojení na výrobní areál ČKD Tatra, resp. později Siemens, odkud byly přepravovány zejména nové vozy M1.

Stanice Rajská zahrada 1999.

Vestibul metra B a C na Sokolovské v době, kdy zde byl důležitý přestupní uzel pro návaznou tramvajovou dopravu do vysočanských a libeňských továren.

Most mezi stanicemi Hůrka a Lužiny na trati V. B v průběhu výstavby.

Stavební dvůr Metrostavu stanice Hloubětín 1999.

Nástupiště stanice Náměstí Republiky v roce
1985 se skleněnými čočkami („obrazovkami“) od akademického sochaře Václava Cíglera. Ty byly z velké části poškozeny při povodni 2002, zachránit se podařilo jen část.

Model tzv. pražského typu trojlodní ražené stanice pro přestupní stanici Můstek. Na trati I. B se konstrukční i architektonické řešení stanic již značně odchýlilo od původních vzorů použitých na tratích I. A a II. A.

V první polovině devadesátých let byla tras B pražského metra přivedena na hustě osídlená sídliště jihozápadního města. Stanice byly hloubené v otevřených jamách a obyvatelé tak mohli výstavbu metra přímo sledovat.